Expozice v KBT

V kognitivně behaviorální terapii (KBT) existuje řada účinných technik, které se osvědčily v léčbě psychických potíží. Základní z nich je expozice, nebo také vystavení se nepříjemný podnětům. O co se jedná?

Proč se potřebujeme vystavovat nepříjemnému?

Přirozenou reakcí těla a psychiky na stresující, nepříjemné nebo ohrožují podněty je vyhnutí se jim, nebo zabezpečit se před jejich negativními dopady. Kdo by se ovšem dobrovolně vystavoval něčemu nepříjemnému? Vždyť tento automatický mechanismus má zabezpečující nebo vyhýbavou funkci, kterou je domnělá ochrana...

Zabezpečujícími reakcemi jsou kontrolování, ujišťování se a využívání podpůrných prostředků. Konkrétně se jedná například o preventivní měření tlaku, obcházení různých odborníků, opakované vyhledávání si informací o svých potížích, užívání léků jen pro jistotu apod. Důvodem je strach z možných dopadů. Bohužel tímto chováním strach udržujeme v chodu!

Vyhnutí se jako ochrana domnělým poškozením

Vyhýbání se je dalším způsobem, jak se z krátkodobého hlediska ochránit. Konkrétně se jedná o izolaci a setrvávání v bezpečném prostředí. Z dlouhodobých důsledků, vyhýbání se vede k dalekosáhlým negativním dopadům jako je např. posílení strachu zdržovat se mimo domov, vyhýbání se lidem, dopravním prostředkům, omezování sociálních kompetencí apod.

Jak v KBT pracujeme s expozicemi

V kognitivně behaviorální terapii (KBT) s klientem mapujeme vyhýbavé nebo zabezpečující chování a snažíme se zjistit jeho dopady. Při hlubší exploraci potíží často zjišťujeme, že právě ochrana před domnělými negativními dopady, nejenže vede k utvoření si omezujících vyhýbavých, nebo zabezpečovacích vzorců, ale brání klientovi naučit se zvládat své potíže. Poslední důvod patří mezi nejhorší dopady domnělé ochrany! Tím, že se vyhýbáme konfrontaci se strachy, bráníme se možnosti se je naučit zvládat.

Dopady katastrofických scénářů mohou být menší

Naše mysl často vytváří domnělé strachy, zúzkostňující katastrofické scénáře, jejichž pravděpodobnost je velmi malá. Paradoxně v KBT zjišťujeme, že v některých případech naplnění negativních scénářů a jejich dopady by byly daleko menší, než důsledky vyhýbání se nebo zabezpečování. Např. obava, z toho, že bych se ztrapnil před ostatními lidmi, vede k preventivnímu omezení širokých sociálních kontaktů. Důsledkem vyhnutí se je klientova samota, rozpad pozitivních vazeb a absence lidí v životě, o které by se mohl opřít. Co je tedy horší?

Velmi důležité je si také uvědomit, že tím, že se vystavíme situacím, které v nás vzbuzují strach si často potvrdíme, že ke katastrofickému scénáři nedojde a jedná se pouze o výplod našeho úzkostného myšlení!

Jak probíhá expozice v kognitivně behaviorální terapii (KBT)

Co s tím? V kognitivně behaviorální terapii existuje několik způsobů, jak se vypořádat s dysfunkčními zabezpečovacími nebo vyhýbavými vzorci. Jedná se o expozici (vystavení se) v realitě nebo v představě. Dále rozlišujeme expozice postupné (začínáme malými krůčky od méně ohrožujících podnětů) a expozici zaplavením (vystavení se přímo stresující situaci). Dalším druhem jsou také tělové (interoceptivní) expozice, kdy si s pacientem záměrně navozujeme nepříjemné tělesné příznaky a učíme se je v bezpečném prostředí zvládat. Součástí expozice je přirozená nepohoda, stres a vystavení se zpočátku nepříjemným podnětům. Nicméně když se klient exponuje, je po domluvě s terapeutem, vybaven způsoby jak expozici ustát a naučit se s ní pracovat. Výsledkem bývá posílení klienta a získání schopnosti zvládat své obavy!

Vše se v KBT děje se souhlasem klienta

Pozor! Kognitivně behaviorální terapie (KBT) sice učí klienta vystavit se nepříjemným situacím a podnětům, ale nikdy to není bez předchozí domluvy s klientem a jeho odsouhlasení! Dále samotné expozici předchází porozumění problému a zvážení zisků a ztrát z přerušení vyhýbavého nebo zabezpečujícího chování. Nikdy není klient vystavován věcem, které by ho měly poškodit nebo traumatizovat.

Hledáte řešení svých psychických potíží? Napište mi.